Horecka kolem Chomského []

Rekneme si to na rovinu: Olomouc není pupek sveta.

Je to malé provincní mesto s historickým centrem, které se ke konci týdne vylidní a ponechá Julia Caesara i s jeho vzpínajícím se konem na pospas bezútešné samote.

Být odborným asistentem v Olomouci znamená snažit se prenést periférii do centra, cehož lze dosáhnout jen vykonáním presného opaku: prenesením centra na periférii.

A práve v takovou chvíli, kdy sem prijede Noam Chomsky, si konecne uvedomíš, kde žiješ, kontext, ve kterém pusobíš. Metropolemi, jako jsou Berlín, Paríž nebo i Rím, totiž Chomsky proklouzne jako deštová voda. V Olomouci však Noamuv príjezd zanechá víc než hmatatelnou stopu. Olomouc se kvuli Chomskému celá vyšnorí: odeje se do svátecního jako pred pulstoletím venkované v den Páne.

Prívetivý šedivý starík Chomsky dorazí v erárním aute do nejvetšího filmového sálu ve meste, kde jej všichni už ocekávají. Celá Olomouc stojí ve fronte na jeho knihy: jakmile budou podepsány, už je nikdo nikdy císt nebude.

Chomsky vystoupí na pódium a Olomouc s ním nedokáže držet krok déle než pet minut (v Bostonu by tomu nebylo jinak): až konecne Noam vytáhne z kapsy fix a nacmárá na tabuli ohromující hieroglyfy. Olomouc ho pozoruje s otevrenou pusou jako vrhace nožu.

Rozezní se potlesk. Chomsky rozdává autogramy: deset minut hromadné hysterie, behem nichž Olomouc ukájí svuj hlad po vecnosti. Ceská studentka bujných tvaru si nechává podepsat své tricko, nestoudný hispanista se s ním objímá, aby si s ním porídil selfie, íránský doktorand, osamocený ve své pracovne, srká caj a komentuje tuto událost na Facebooku.
Olomouc se na jeden vecer stala pupkem sveta.

Dva zrízenci odnášejí tabuli s Noamovými generativistickými vzorci (ano, i tu totiž podepsal): v ochranném pouzdre bude vystavena verejnosti.

Opona je pripravena znovu spadnout a zahalit olomoucké pozustatky
impéria, nebot, jak se ríká: zítra je taky den.

(od «Žurnál UP», 24, 3, 3/2015, s. 39)