Pivo na plný plyn []

Jeden pán, kterého jsem zde poznal, mi jednou řekl, že to, že jsem při svých profesních toulkách zavítal do tří zemí, z nichž každá hrdě prohlašuje, že právě u nich se produkuje to nejlepší pivo na světě, nemůže být náhoda. V roce 1999 jsem byl jakožto erasmovský student v Heidelbergu. Odjížděl jsem jako naprostý abstinent a až tam, pobízen zvědavostí a svými přáteli, jsem ochutnal své první pivo: světlé, ledové, lehce nahořklé. O čtyři roky později jsem pracoval jako dobrovolník na farmě v Ooostkampu, v západních Flandrách. Nezřídka jsem svůj vyčerpávající den končil v baru, uprostřed tváří poznamenaných nedefinovatelnou melancholií, kterou jen Constant Permeke (1886–1952) dokázal přenést na plátno. Jistě není třeba zdůrazňovat, že jsme pili pivo: tmavé, silné a nasládlé. Rád vzpomínám na svůj první den v Olomouci, kde jsem se zúčastnil konkurzu na odborného asistenta. Zašli jsme si tehdy s další kandidátkou na oběd, který jsme zapili nefiltrovaným zakaleným pivem s bohatou pěnou. „Tajemstvím dobrého piva je chmel a u nás se pěstuje ten nejlepší. Kamaráde, pivo totiž musí být především hořké,“ řekl mi o pár měsíců později český doktorand Martin.

Usmál jsem se na něj a před očima se mi zjevil duch Fonse, mého starého vlámského předáka: „Češi a Němci vyrábějí břečku. Skutečné pivo je silné a belgická piva jsou sakra silná.“

Proti tomuto tvrzení se staví slova bělovlasého Hanse Eugena, průvodce erasmovských studentů po Německu: „Chudáci Belgičané. Chlubí se tím, že vymysleli smažené hranolky, čokoládové pralinky a pivo. Avšak ty pravé hranolky jsou americké, pravá čokoláda je švýcarská a pravé pivo je německé.“

Každý z nich má být na co hrdý, každý má své důvody, každý má své preference: klášterní piva, bavorská piva, anebo piva plzeňského typu? Nevím, které z nich si vybrat jako svého favorita, a tak trochu se cítím jako Paris v přítomnosti Héry, Afrodity a Athény. Pohled těch tří inkvizitorů mě stále pronásleduje a bodá jako nůž do prsou: „No tak, kluci, nehádejme se. Raději to zapijme.“

(«Žurnál UP», 23, 8, 10.3.2014., str. 5)