Proč právě Olomouc []

Jak může někdo opustit Paříž, město světla, kvůli malému centru v České republice? Proč odmítne dvě pracovní nabídky a příslib výzkumného grantu v Itálii (daný jednoho teplého jarního odpoledne významným římským profesorem a slušným člověkem) a místo toho odjede šířit italský jazyk a kulturu do Olomouce, kde italštinu studuje a hovoří jí jen hrstka lidí?

Tuto otázku mi položilo mnoho lidí. Pokusím se odpovědět několika slovy.

Získal jsem místo na Univerzitě Palackého poté, co jsem během dvou let absolvoval sto šedesát šest konkurzů. Tento konkurz jsem vyhrál zcela sám: přijel jsem na Moravu za své peníze, vybaven pouze svým životopisem a představami, které komisi evidentně oslovily. Nepřijel jsem s nijak velkým očekáváním: ani ohledně konkurzu ani ohledně tohoto města – tak půvabného, vlídného, důstojného, čistého a klidného. Copak jsem mohl takovou příležitost zahodit?

Ne. Když se vám podaří něco takového zvládnout vlastními silami poté, co jste vyrostli v zemi a prostředí, kde život a kariéru ovlivňují osobní vztahy, klientelismus, protěžování příbuzných, prospěchářství, obcházení či bezohledné porušování předpisů, zmocní se vás pocit uspokojení a naděje. Naděje, kterou bych rád předal mladým Čechům i Italům, nevěřícím, že by mohli bludný kruh zkorumpované společnosti a politiky narušit. Mně se něco malého podařilo dokázat. A když se procházím po Horním náměstí, cítím se silný. Cítím se svobodně.

(«Žurnál UP», 5, 23, 25.11.2013., str. 4)